Main menu
0:00
0:00

Už bylo té ohrané desce

snad nějakých třicet pět let

a nesla to chudinka těžce,

že musí teď jen zahálet.

 

Vždyť denně ji pouštěli kdysi

a smáli se celičký den

a společně zazpívali si,

že jaro je uprchlý sen.

 

Ti lidé jsou mrtví, čas plyne.

Kdež tušil by některý z nich,

že vnukům už písničky jiné

zas vyloudí ve tváři smích...

 

Pán domu si ve skříňce dneska

chtěl nějakou věc vyhledat.

Vtom vyklouzla stařičká deska

a potom už přišel jen pád.

 

Ten zvonivý třesk odezníval

jak předzvěst dřív neznámých běd,

jak deska, když naposled zpívá

a ještě chce potěšit svět.

Print Friendly, PDF & Email