Main menu
0:00
0:00

Plazí se had, tak tiše, prozíravě,

do suché trávy skryt a do listí.

Není ho vidět pod listím a v trávě,

jen šupiny se občas zablýští.

 

Plazí se had. Mně v hrudi dech se krátí,

já bojím se ho byť jen uhlídat.

Říkejte mi, že není jedovatý,

já však mám strach - vždyť přec jen je to had.


Tři kamarády míval jsem,

pak jsme se neviděli,

až potom přece po čase

jsme znovu schůzku měli.

 

Ten jeden pořád hovor rušil

a lil do sebe alkohol.

Div nebrečel, když o své duši

nám povídal, jak má v ní bol.

 

Ten druhý solidní měl vzhled

jak zdobné, vznosné arkýře.

Ač spolu s námi za stůj sed,

na všechny svrchu pohlížel.

 

Jen třetí zůstal v životě

tím, čím jsme všichni zůstat chtěli,

a ve své všední prostotě

byl prostě nevšední a skvělý.
Print Friendly, PDF & Email