Main menu
0:00
0:00

Když spatřím tě v pádivém davu,

jen na chvilku se ohlédnu.

Pak zaplní duši i hlavu

ten svíravý stesk dávných dnů.

 

Den chýlí se, stíny se dlouží.

Tvůj obraz se už rozpíjí...

Ne paměť nám nechce sloužit,

to my nechcem sloužit jí.


S léty začínáš být hrdý na věci,

kterým jsi dříve žádný význam nepřikládal:

na otřepanou knížku s podpisem známého autora,

na dávné dětské přátelství s dnešním hrdinou práce,

na oblastní noviny, kde před deseti lety

se v článku kdysi proslulém

uprostřed jiných skví i tvoje jméno,

na bezvýznamnou skicu, kterou nikdo nezná,

již ale namaloval velký malíř,

i na tu stříbrnou medaili z městského přeboru,

již měl jsi kdysi za neúspěch, nejtíživější

na své sportovní dráze...
Print Friendly, PDF & Email