Main menu
0:00
0:00

Náklaďák vozí do krajiny

to, co je v městě na obtíž.

Smradlavý kopec lidské špíny

se zdvíhá stále výš a výš.

 

Snad zítra přijdou lepší světy,

kde přestane nám vládnout běs.

Teď tu však hoří haldy smetí

a zápach stoupá do nebes.

 

V tmavnoucí obloze se tratí

pozemské svinstvo setlela.

Lhostejné zrůdy dole zatím

životem běží vesele.


Pro smetánku i vrstvy spodní,

pro všechny stejně tady jsou

bezduchost časopisů módních

a blbost televizních show

 

a každý věří skálopevně

v právo a pokrok bezmezný

a houfně pláče celá země

nad smrtí cizí princezny.

 

Všichni se tváří beznadějně

a taky všude po zemi

myšlenky mají všichni stejné

a všem se zdají stejné sny.

 

Klid v naší zahrádce je krotký

a spěchat není kam, já vím.

Znaveně piju sklenky vodky,

pozvolna lázeň roztápím.

 

Plout budu hloubkou jednostejnou.

Až odbočím, tak určitě

spatřím, jak mlčky rybí hejno

rybářům vplouvá do sítě.


Pod hladinu a do vírů

mi zmizel kamarád.

Pěstovat začal nevíru,

jako by do vln spad.

 

Měl ve všem pravdu, žil jak žil

svým zápasům i hrám

a přitom vůbec netušil,

že zradil sebe sám.

 

Vyslovit nechci žádný soud

či hledat příčiny.

Jen kamarádství mužů dvou

upřímně schází mi.

 

Schází mi čas, kdy nalezli

jsme oba k sobě vztah,

a stopy, které vítr zlý

už zavál na cestách.

 

Duše se steskem zachvěla,

hněv ale nechovám.

co dělal a co udělá,

ať odpustí mu Pán.


Nepleť si bezstarostně, snadno,

kde důvod je, kde příčina.

Léčivé bývá někdy bahno

a jedovatá květina.

 

Nesmí tě zmáhat apatie,

poradí ten, kdo hodně ví.

Vždyť někdy hořkost porážky je

čistší než radost z vítězství.


Člověk má strach bloudit v temnotách,

člověk má strach létat ve výškách,

prchá smůle, nemoci a bídě.

V světě plném vychýlených drah

v divém shonu pociťuje strach,

strach, že pozdě k rozdávání přijde.

 

Když jsi ztratil naději a klid,

jako vlk se snažíš zápasit,

svět ti dává rány, tak to chodí.

Neměř ale štěstí v penězích.

Všechno, co si tady můžeš vzít,

je jen pěna v brázdě za tvou lodí.

 

Čím by bez víry náš život byl.

Bez ní nikdy nebude dost sil,

bez ní spása se k nám nedostaví.

V parku země zvolna vychládá.

Topoly, až listí opadá,

začnou zkoušet sněhobílé háby.

Print Friendly, PDF & Email