Je soumrak - mátoh divné reje,
svit oken ale důvěrný.
Zde na prospektu ospale je,
jen záře reklam se tu chvěje
a matně svítí lucerny.
Jdu po Něvském a je mi milý,
protože znám tu každý kout.
Před jedním domem stojím chvíli
a vidím světlo zaplanout.
V mrazivém vzduchu jako ze sna
broukají dráty nezdolně...
Bydlel tu básník. Data přesná
už dávno každý zapomněl.
Teď provoz řídne, chodník zbělel...
Tak u tohohle okna stál
a viděl odtud Rusko celé
a jeho osud rozpoznal.
