Snad někdo, skryt v pozadí, rozpoutal divoké hrátky
a na Rusko valí se bouře a krvavé zmatky.
Už zas řeči o Bohu, ďáblu a svobodě sílí,
už zas není zaseto, na polích vyroste býlí.
To hanba a hněv už jsou vysety, čertovo sémě,
a plamenem rozbroje znovu se naplní země.
Už láska nás nespojí, nic nezmohou karabáče.
Teď čekejme na proudy potu a krve a pláče.
Už hoře a bezmocnost na hrdle smyčku nám váže
a chuďasi hrozivě zdvíhají kostnaté paže,
už jeřábi křičí a zvony tak poplašně znějí
a na hřbitov u cesty kříže se nemohou vejít
a ústa se nedotknou křížku, jen žalostně úpí,
a nad matně blýskavé kupole vzlétají supi.
I soumrak, i rozbřesk jsou krvavé v zběsilém tanci.
Už zas tažení na Moskvu chystají samozvanci.
Jsou nad Ruskem mlhy tak rudé, jak krev kdyby tekla,
a Lžidmitrij, ten už se nebojí snad ani pekla.
