Mráz a větrno, zamrzlá Něva,
ale ve světě neměnný řád...
V malém bytečku u Rylejeva
víno v sklenicích zůstalo stát.
Vy jste k náměstí chvátali zrána.
Nad pluk vzbouřenců prapor tam vzlét.
A pluk stál, bodla měl nablýskána,
zlatě třpytil se lesk epolet...
Teď se v klidu, jejž nic nenaruší,
o dávných hrdinech nedovíš.
Jenom zvony ti znějí tu v uších
- či to snad cinkají okovy?
Ční tu kupole, a to je celé.
Přes ni ženou se desítky let.
Na jejím vrcholku osaměle
hvězdná záře se bude vždy chvět.
Pryč je sláva a síla a víra.
Ledy na řece začaly tát...
Celá pod sněhem, otěže svírá
socha jezdce, co znamenal stát.
