Tam, kde šla po Rusku historie,
hlásajíc všem poučení,
jen věčné kameny slyšely je,
jiného nic z těch dob není.
Padal rok za rokem na hroby prach,
aniž se kameny hnuly...
Je lidské paměti nakrátko, ach,
je bezmocná paměť žuly.
Kamenů paměť je jak horský štít,
vše se v ní navěky schová...
Kameny, ty někdy lidskou řeč mít,
stejně by mlčely znova.
