Plazí se had, tak tiše, prozíravě,
do suché trávy skryt a do listí.
Není ho vidět pod listím a v trávě,
jen šupiny se občas zablýští.
Plazí se had. Mně v hrudi dech se krátí,
já bojím se ho byť jen uhlídat.
Říkejte mi, že není jedovatý,
já však mám strach - vždyť přec jen je to had.
Tři kamarády míval jsem,
pak jsme se neviděli,
až potom přece po čase
jsme znovu schůzku měli.
Ten jeden pořád hovor rušil
a lil do sebe alkohol.
Div nebrečel, když o své duši
nám povídal, jak má v ní bol.
Ten druhý solidní měl vzhled
jak zdobné, vznosné arkýře.
Ač spolu s námi za stůj sed,
na všechny svrchu pohlížel.
Jen třetí zůstal v životě
tím, čím jsme všichni zůstat chtěli,
a ve své všední prostotě
byl prostě nevšední a skvělý.
