Main menu

Jsou tak přecpané hřbitovy Ruska,

desky vrší se silou své tíže,

mezi nimi jen cestička úzká,

kolem rozbité zídky a kříže.

 

Ale vedle se silnice valí

se svým všedním a lhostejným hřměním.

Nás tu ďábel i Bůh zanechali

v drápech pozvolné, pokradmé změny.

 

Kdypak v tichu a sám naposledy

stál jsem nad hrobem lidí svých milých?

Kolem ženou se dunící bědy,

které berou mi poslední síly.

 

Jen ať city už nic nezaslechnou,

jen ať duše je dál otupělá!

Proto silnice přehluší všechno,

co mi maminka říct možná chtěla.

Print Friendly, PDF & Email